Tohle je tak nová zkušenost, že si možná ani neuvědomuji, jak zásadní je.
Autorské čtení. V říjnu hned dvakrát. Příští týden (10.10.) v mém rodném Tachově a týden nato (17.10.) v ikonickém Řehoř Samsa Cafe bar & knihkupectví.
Říkala jsem si, že už k tomu nebudu nic psát a budu jen meditovat na hladký průběh a spokojené publikum. Dokud jsem neotevřela svou prvotinu a nezačetla se po hodně dlouhé době do svých textů.
Tak, co přečtu. Jo, tuhle pasáž bych mohla, jo, tuhle část už zase veřejně radši ne… tady ta básnička by šla… jo, tuhle sloku zase raději vynechám… Mno, shrnuto a podtrženo, určitě nabídnu ochutnávku z již vydaných knížek, ale raději sáhnu do šuplíku a představím novinku z připravované knížky…
Vlastně díky za výzvu, možná bych si zase x let stěžovala, že moc práce a moc povinností a další kniha by mezitím ležela ladem v konceptu.
Věřím, že čtení bude křest ohněm.
Vím, že čtení bude obrovský adrenalin.
Beru si k srdci slova mladšího syna Stanislava (8 let) v titulku. Rodina je nejvíc. A naši moje knížky taky „dalí“.
