…
Na rady moc nedáš,
Svojí hlavu máš.
Jsi správný chlap,
Konat chceš, ne kecat.
…
Sjezdili jsme svět, viděli mnoho míst,
Klid v srdci našel jsi, sám sebou jsi si jist.
I když pupeční šňůru přestřihl jsi už dávno,
Chci, abys věděl, že jsem hrdou mámou.
Na Tebe, syna svého prvorozeného,
Františka Jiřího křtěného.
I když se o Tobě ví, že sentiment rád nemáš,
Jen jednou v životě je synovi osmnáct.
Tak promiň, jestli bude to na Tebe moc,
Znáš mě a víš, že sentiment není nemoc… 🙂
Chci, abys věděl, že jsi syn milovaný.
A i když život někdy jednoduchý není,
Vždycky se najdou cesty, věř mi.
Teď vlastní život začínáš si tvořit,
Přeji Ti, ať pevné nohy stále máš,
Ať nikdy nepřestáváš v sebe věřit
A nezapomeň, že jsi náš.
Kdykoli budeš potřebovat,
S námi můžeš počítat.
Nebudu Tě unavovat
Výlevy dlouhými,
Vím, že to nemáš rád…
Tak jen ještě jednou dovol mi
Popřát Ti štěstí, zdraví, lásku,
Mnoho radostí, požehnání
A přízeň hvězd.
Plň si svá přání,
Objevuj svět,
Svou intuicí vést se nech.
Jsi náš František nebojsa,
A pro mě osobně velký učitel.
Pro našeho malého Stáníčka
Ten nejlepší bráška… i přítel.
Milovaný syn, vnuk, synovec,
Strejda, bratranec i kamarád.
Chci věřit, že některé věci budou napořád.
Opatruj, se synu můj, roztáhni křídla a leť.
Je Ti krásných osmnáct…
A u nohou Ti leží svět.
