Píšu si sem tyto řádky, Františku, Stanislave a Lauro jako připomínku toho, že se odmítám účastnit akce “návrat” dětiček do školky, který je podmíněn testováním, rouškou, odevzdáním dítěte před školkou a zákazem vstupu rodičů do budovy školky… Odmítám se na takovém bizáru podílet a zavírat před ním oči.
Smutno je mi.
Kam jsme to došli? Kdo tomu rozumíte?
Maminko, těším se na naše rána.
Loučení před třídou, sílu mi dává.
Pusinku, objetí, mám tě moc ráda.
Kam jsme to došli? Kdo tomu rozumíte?
Pojď, jdem si přečíst, co máte k obídku.
STOP, tam už teď nesmíte, maminko, tatínku!
Pusinka přes bránu, odjíždí vlak.
Smutek máš v očích, no, tak se vrať!
Kam jsme to došli? Kdo tomu rozumíte?
Že děti se strachem a ve strachu opouštíme?
Podej mi prst a sním celou ruku.
Za roušku schovej se, holčičko, kluku.
Duši Ti rozleptám, na kusy trhám.
Co jsem si ulovil, zpátky nevydám.
Kam jsme to došli, kdo tomu rozumíte?
Pusinka přes bránu, odjíždí vlak.
V kostičkách hledám Tě.
Maminko, zůstaň, je tu zlý drak.
Kam jsme to došli, kdo tomu rozumíte?
Že děti ve zmatku a slabosti opouštíme?
Jo, aha, říkáte, není to naše vina?
Vždyť tohle není žádná volba Sofiina.
Kam jsme to došli, kdo tomu rozumíte?