/duben 2015/
A jak to teda bylo s tím tréninkem na půlmaraton? Zrovna, když jsme s přítelem zvyšovali tréninkové dávky a opravdu poctivě 4 dny v týdnu plnili přesně stanovené časové limity, se přítel začal trochu podivovat nad mým zvětšujícím se poprsím a já jsem nedokázala pochopit, proč jsem už u druhého kilometru dýchavičná, pětikilometrové trasy zvládám jen silou vůle a poslední tréninkový kilometr sleduji vzdalující se přítelova záda… přítel tušil správně.
Kamarádka kartářka, která VÍ, to opět vystihla… ke gratulaci k miminku připojila afirmaci: „Tak obě víme, že sny se plní a Univerzum funguje, viď…“ Když jsem v lednu 2014 četla velmi zajímavý rozhovor s bývalou českou političkou, ukápla mi slzička dojetí nad štěstím, které tato šarmantní dáma prožívala… po rozvodu potkala mladšího muže a ve 44 letech otěhotněla a porodila zdravého chlapečka, druhého syna… o půlnoci jsem tehdy uslzená a s dvojkou bílého vedle notebooku, napsala děkovný dopis do redakce časopisu za všechny ženy, kterým takový příběh dokáže posvítit do temných nocí duše. To jsem ještě netušila, kam mne má životní cesta zavede. Svého budoucího milého jsem tehdy potkávala denně, ještě jen jako kolegu v práci. Čekala nás ještě náročná cesta, na které jsme museli překonat překážky i tabu a rozbít mnoho vnitřních vzorců, než se naše osudy potkaly a protnuly v zázraku stvoření… asi je nakonec dobře, že člověk neví, co ho čeká, a já věřím, že i ty nejtajnější sny, když jsou posvěceny shůry, se vyjeví a splní. Po dvanácti letech osamělého rodičovství, které bylo nekonečněkrát vynahrazeno úžasným prvorozeným synem a vším, co jsme spolu zažili, jsme potkala mladého muže, který svou vytrvalostí zboural můj ochranný val a pomohl mi zrealizovat můj supertajný sen… ten nejtajnější… o úplné rodině. Kolečko našlo svůj křížek.