M: Víš, co je úžasný na rodičovství?
Já: Být maminka.
M: A víš, co je na rodičovství neskutečně těžký?
Já: Být maminek.
M: Hele, doba je taková, prostě vždycky to tak bylo, že maminka strážila oheň a žvýkala kůži a táta byl ten lovec (zvěře!) a živitel. Breadwinner.
Já: Jo jo, ale o tom nemluvim, doba se změnila, víš? Maminky už dávno chodí do práce a vydělávají mnohdy s tatínkem srovnatelný peníz a tatínkové už taky chtějí být na mateřské. A jak jim to, panečku, sluší.
M: No, jasně. Všechno záleží na domluvě a tradiční role, přestože je máme v sobě hluboce zakořeněné, už prošly mnoha evolučními i revolučními obdobími.
Já: Ale ve spoustě rodin je tatínek neviditelný. Ráno, odpoledne i večer dítě slyší, že tatínek je v práci a veškerá péče spadne na maminu a mamina v jedné osobě. Trochu mazec.
Tak podívej, ráno jsem maminka, mazlení, pusinky, výprava do školy a odpoledne, když se mají dělat úkoly, tak jsem prostě maminek, někdy i fakt hodně přísnej mamin, kterej nesmlouvavě vyžaduje plnění povinností a nějakej výkon. A přepnout z polohy M do polohy M je docela výzva. Zvlášť, když maminek domlouvá a maminka chlácholí. Nevim, kdo v tom má větší bordel, jestli dítě nebo mamin/a.
No, a pak po práci přijde domů velkej kámoš a kluci řádí a zbourali by barák. Kdo je pak má zase uklidnit a kazí zábavu? Mamin.
M: A kdo koupe a uspává?
Já: No, jasně, že mamina.
M: Hele a nemáš v tom trochu hokej?
Já: Ani ne, už mám za ty roky osvědčený relax.
M: Jo? A jakej?
Já: No, když minule kluci odjeli na výlet na kolech, tak jsem si u žehlení pustila Ligu mistrů a dala si mýho oblíbenýho Birella. Malýho, samozřejmě, jsem přece dáma.
