Odejít dítěti ze života a nebýt mu nablízku je otázkou jednoho nevratného rozhodnutí. Odejít od dítěte ještě před jeho narozením je proti lidské přirozenosti a zákonům stvoření.
Děti, naštěstí, zapomínají rychle.
Je to projevem božského principu v nich a andělské ochrany. Netrápí se myšlenkami na někoho, kdo na ně zapomněl a žijí přítomným okamžikem s těmi, kteří s nimi vytvářejí jejich svět, milují je, učí, pečují o ně a ochraňují.
Všechno, co děti zažijí, se vpisuje do jejich buněčné paměti. S čistotou a důvěrou sobě vlastní si na základě svých zážitků a dědictví vytvářejí svůj systém kódů a mapu světa.
Vrátit se dítěti do života je cesta odsouzená k nezdaru. Rodičovství nemá nárok na reparát a neomluvené absence se nezapomínají.
Není to krev, která spojuje, je to láska, která vytváří pouto napořád v životě dítěte, v němž je každý den požehnáním, každá vteřina darem a každý okamžik vláknem, které spřádá jeho síť života.
Lásku a ochranu všem dětem…
Foto: archiv Anna Bena