Na diskotéce, kam jsem vyrazila s kamarádem, jsem na baru, hluboko po půlnoci a se „čtyřkou pod kůží“ oslovila sympatickou a hodně sexy slečnu. Protancovaly a propovídaly jsme se až ke snídani. Vzhledem k tomu, že mne do té doby v mém rodném městě nikdy nikdo s žádným mužem (ve smyslu partnerem) nepotkal, vzbudila jsem ve svém okolí dojem, že jsem „čtyřprocentní“. Ale to teď není důležité.
S krásnou neznámou jsme si vyměnily telefonní čísla, druhý den jsme se potkaly znovu a propovídaly jsme několik dní, nocí, týdnů a let. Mezitím mne seznámila se svou kamarádkou, ta mě představila její sestřenici, které jsem byla bytostně nesympatická a než mne přijala, musela jsem podstoupit řadu zkoušek důvěry.
Za pár týdnů od osudného seznámení v baru „Tropico“ bylo na světě další kvarteto praštěných holek okolo dvaceti, které mohly být předlohou pro typologii hlavních postav zkombinovaných ze seriálů „Girls“, „Sex ve městě“ a „Zoufalé manželky“.
Vznikla sestava čtyř svérázných osobností a povah, jejichž cesty se potkaly v průsečíku životního období hledání, poznávání sebe, světa a zase sebe, objevování, experimentování a dozrávání.
Doplňovaly jsme se jako puzzle, kráčely někdy hodně blízko, jindy daleko od sebe, vždy však v bezpečné vzdálenosti – nadohled. Párkrát jsme šly spíš vedle sebe, než spolu a zažily jsme i období, kdy jsme před sebou utíkaly. Navzájem jsme se povzbuzovaly, kritizovaly, říkaly si i nepříjemnou pravdu do očí, nebály se konfrontací, držely solidárně při sobě a kryly si záda. Léta, přesněji řečeno dvě dekády se nám dařilo udržovat toto jedinečné přátelství a být si oporou, byť mnohdy spíše virtuální.
První a jediná společná dovolená skončila dokonalou ponorkou, aby ne, když jsme na ní vyrazily po dvou měsících od seznámení, každopádně nás ještě více sblížila a některé hlášky a situace si připomínáme dodnes. Je více, než pravděpodobné, že na žádnou další spolu již nevyrazíme. Každá teď žijeme v jiném městě, máme rodiny, partnery, práci. Na probdělé noci u baru a na parketu již nemáme ani pomyšlení.
Prožily jsme spolu dvacet let, doprovodily jsme se během přerodu zastydlých puberťaček ve zralé ženy, matky, partnerky, milenky a manželky.
Tehdy, na jaře roku 1999 bylo všechno úplně jinak. V době našeho seznámení měla jediná Ramona manžela a spokojené manželství. Když jsme my tři (tehdy ještě bezdětné bezstarostné ženy se všemi možnostmi před sebou) netrpělivě vyčkávaly a vyhlížely své objevy na jedné a zároveň jediné místní diskotéce, Ramona zakládala rodinu, stavěla s manželem dům a vypracovala se na velmi dobře ohodnocenou manažerskou pozici. Její manžel by jí na rukách nosil, a i dnes, po 25 letém manželství je stále jeho královnou, sexuální bohyní a ženou z říše splněných snů.
I teď zůstává Ramona, pro mne osobně žena s velkým Ž, naší nejmoudřejší kámoškou.
Ví si rady v každé situaci a dokáže najít východisko ze všech možných peripetií, které přinášejí partnerské vztahy. Možná za to může její harmonii hledající znamení Vah, spíš to ale bude dáno její povahou a životními zkušenostmi. Nikdy se na situaci nedívá jednostranně, vždy je schopna ji nahlédnou z pohledu těch druhých očí, dokáže usměrnit, poradit i utěšit. Vždy ovšem zůstává ve svém středu. Nechce se zavděčit a nikdy nelichotí.
Dokáže jasně vyjádřit, co chce a co nepřipustí, počkat si i zatlačit na pilu, kde je potřeba a její vnitřní nastavení jí nedovolí, aby o sobě jakkoli pochybovala. Zároveň nikdy neztrácí svou ženskou grácii a obrovský sex-appeal. Má dokonalé, plné ženské tvary a dokáže je vynosit. Lichotí jí, když se za ní muži otáčejí a zájem oplácí lehkým úsměvem. Nikdy nekoketuje. To by bylo pod její úroveň. Ví, koho má doma a svou korunu na hlavě nosí s obrovským šarmem. Její neutuchající optimismus zklidňuje můj životní pesimismus a její názor dokáže uhladit i tu nejzoufalejší situaci. Její ženství doplňuje můj silně rozvinutý mužský princip pohledu na svět a vyrovnává hladinu hormonů v mém „testosteronem“ ovlivněném mozku.
Přestože všechny naše objevy z přelomu tisíciletí odvál čas, bar i parket už dávno obsadily minimálně o generaci mladší kvarteta kamarádek na život a na smrt, naše srdce prošla obdobími lásek, vášní i zoufalství, rodinné statusy všech, kromě Ramonina, se několikrát proměnily a každá z nás máme úžasné děti, partnery a manžele, naše přátelství přetrvává. Někdo moudrý řekl, že pokud přátelství trvá sedm let, stávají se přátelé rodinou a přátelství může vydržet celý život.
Nevím, jestli to platí obecně. Stát se může ledacos a každá z nás zažila momenty, kdy se „navždy“, jako mávnutím proutku, proměnilo v „nikdy“. Každopádně se moc těším, až se příští rok všechny čtyři i se svými početnými družinami setkáme na svatbě Ramoniny třiadvacetileté dcery.
Holler!